Level 1 | Z lidského hlediska nemá otázka smysl, protože jako lidé uvažujeme pouze ve třech dimenzích prostorových a jedné časové. Představit si něco mimo je nad naše chápání. To však nelze říci o matematických vyjádřeních, které můžou pracovat s více rozměry. To, že se dnes náš vesmír rozpíná, je již vpodstatě potvrzená záležitost. Ale toto rozpínání nemá žádný střed, pokud uvažujeme v našich třech dimenzích. Je to jako kdyby existovaly dvourozměrné bytosti, např. tečky nakreslené na balónku, které by neměly možnost pozorovat třetí rozměr, tedy to, že je balónek dutý. Pokud bychom začali balónek nafukovat, tečky by se od sebe vzdalovaly, ale samy by nevěděly, proč se tak děje. Proto ani my nemůžeme uvažovat podobným způsobem. Nicméně strunová teorie, která je sice nepotvrzená, ale zdá se, že se ubírá správným směrem a mnoho fyziků se k ní dnes kloní, počítá s tím, že struny, tedy nejzákladnější stavební jednotky vesmíru, mohou mít mnoho podob (např. stavební jednotky subatomárních částic, částic zprostředkujících mezičásticové síly, apod.), z nichž některé mohou být velmi bizarní. Struna se tak může "natáhnout" do plochy (samozřejmě nikoli v dvourozměrném slova smyslu), vytvořit tzv. bránu, která sama o sobě může být vesmírem. Takových bran může být mnoho a tedy i mnoho vesmírů. Náš vesmír bohužel s těmi ostatními do styku nepřichází, pomineme-li gravitaci. Je totiž možné, že gravitační síla je v našem vesmíru tak slabá proto, že gravitony unikají mimo naší bránu, tedy mohou ovlivňovat jiné brány. To už je na samostatnou debatu, avšak zajímavá je hypotéza, která tvrdí, že náš vesmír mohl vzniknout kolizí dvou již existujících bran. Tak mohlo dojít k velkému třesku. Jinými slovy, vesmírů může být nekonečně mnoho, v každém mohou existovat úplně jiné podmínky a mohou se nacházet "těsně vedle" toho našeho, jen zatím nemáme žádnou možnost, jak je pozorovat či experimentálně potrvrdit. Co se týče nekonečna - náš vesmír ve skutečnosti nekonečný není, je tak velký, jakou vzdálenost stačilo urazit světlo od velkého třesku (cca před 14 mld lety), do čehož je sice třeba zahrnout inflační fáze, kdy se vesmír rozpíná rychleji než světlo, ale i tak se jedná o hodnotu konečnou, jen si ji nelze představovat jako průměr trojrozměrného tělesa. |