Level 2 | VĚŘÍCÍ ČI NEVĚŘÍCÍ
Tato zajímavá otázka mne potkala při nástupu do nemocnice. Byla součástí nějakého dotazníku – snad ještě z dob totality. Mladá sestřinka – žákyňka se velmi divila, když jsem na tuto otázku odmítl odpovědět a vysvětloval jí, že je to na dlouhý filozofický rozbor.
Jak to tedy podle mého názoru je?
Je zřejmé, že existuje nějaká vyšší síla, ať ji nazýváme jakkoliv: Bůh (kteréhokoliv! náboženství), vesmírná síla, nadpřirozený jev etc., etc. Ta nám dala dva dary/nedary: vědomí co je to zlo a co dobro a svobodnou vůli, abychom se vždy mohli svobodně rozhodnout pro jednu z těchto věcí. Ani ten největší zločinec si nemyslí, že dělá dobro! Je si vědom toho, že činí zlo, jen se mu to v daný okamžik jeví jako výhodnější.
A tak se v každém! náboženství objevuji stejná obecná pravidla pro možnost soužití lidí. Jeden moudrý člověk pro ně vymyslel krásný pojem "Vyšší princip mravní". Jen si je každá církev doplnila o pravidla vlastní, sloužící k jejímu vlastnímu prospěchu – zisku moci a peněz. V desateru církve katolické jsou to například zcela jasně prvá tři přikázání. Měl jsem možnost seznámit se s vírou indiánských kmenů z doby dávno před tím, než tam vstoupil první misionář. Až na to, že bohu říkali Velký Manitou, byly zásady soužití zcela shodné s náboženstvími jinými.
A tak každý z nás – lidí – je vlastně přímou součástí této vyšší síly a k prosazování zásad Vyššího principu mravního nepotřebujeme žádné kazatele, faráře ani biskupy. Jsou to lidé s vlastním názorem a nemohou ho vnucovat mé svobodné vůli. Nepotřebujeme kostely, modlitbu v kleče ani dlouhosáhlé pouti. To vše je pouze manipulace lidskou osobností a podřizování svobodné vůle vůli někoho jiného!
Každý myslící tvor cítí – buď podvědomě, nebo vědomě – že něco existuje, co stanovilo základní přírodní zákony, kterými se řídíme, a mimo to základní premisy možnosti soužití lidí. Ti nejvnímavější a nejchytřejší (nebo nejvychytralejší?) tohoto pocitu všech využili (nebo zneužili?) ve prospěch skupiny osob na úkor těch ostatních tvrzením: musíte to chápat tak a tak, věřit tomu co o tom říkáme my a nám sloužit (darovat moc, finanční prostředky, nadvládu apod). Pokud se v tomto vidí některé (nebo všechny?) církve, sekty apod., není to má vina!
Pak existuje skupina lidí, kteří to sice cítí, ale striktně to odmítají, jelikož to nemohou přijmout vzhledem ke svému malému přehledu či jiného důvodu. Ti ovšem nejsou od první skupiny daleko, neboť říkají totéž: Každý, kdo v něco věří, je náš nepřítel a budeme proti němu bojovat – viz totalitní vlády apod.
Třetí skupinou jsou n ě c o i s t é. Již v samotném názvu, který jim nebyl přidělen pouze křesťany, zní hanlivý až pejorativní nádech, že? Pochopitelně! Nechceš jít s námi, nám sloužit a podřídit se? Jsi nepřítel!! ¨
Jde o skupinu lidí, a jak již bylo konstatováno, neustále se zvětšující, kteří si uvědomují, že něco existuje, ale nepotřebuji k pochopení toho ani církev ani nikoho jiného, neboť si umí vlastní myslí vše uspořádat.
Jsou nám dány základní prvky spolužití lidí (samozřejmě se objevující v přikázáních všech církví) a ty jsme schopni dodržovat sami, aniž bychom museli někomu nebo něčemu věřit a podřizovat se. Víme, co je dobro a zlo a máme svobodnou vůli jedno či druhé vykonávat. Námi vykonané zlo budeme jednou sami sobě zdůvodňovat a trápit se věčně pro ně, vykonané dobro nás bude těšit a budeme si v něm věčně libovat. To je také stručné vysvětlení pojmů nebe/peklo, které žádná z církví nedokáže vysvětlit. Peklo tedy nejsou špinaví čerti, kotel se smolou a vidle, stejně tak jako nebe není to, že nám bude denně k disposici nových sedm nevinných panen, abychom mohli své libido uspokojit. To něco, co cítíme, se na tom bude podílet pouze tím, že nám dá možnost se na své žití skutečně objektivně podívat, aniž by nás obviňovalo, soudilo či odměňovalo.
Tento můj názor na víru je získán a zpracován z mnoha a mnoha teorií. Například jóga hovoří o čtyřech cestách víry:
- Cesta manuální činnosti – člověk přes práci rukama dochází k poznání zákonů a zákonitostí a těmi se pak řídí
- Cesta intelektuální – skupina lidí, kteří k tomuto poznání přichází dlouholetý studie teorií a literatury
- Cesta víry v někoho, Krista, Budhu, Mohameda apod. Od něj přebírají zásady a snaží se jimi řídit
- Cesta samostatnosti – kdy člověk již dospěl k nějakému názoru přes víru sama v sebe a v to, že on sám je součástí té víry, a dodržuje pak svou cestu
Žádná z těchto cest není lepší ani horší, jde jen o to, aby člověk znal svou cestu a řídil se jí!!
|