Level 1 | Přesně takového má moje kamarádka - je mu sice 22, ale možná že až mu bude 30 nebude te to lepší :( Sice si už uvědomuje, že to není dobré, ale dělat s tím něco, se mu opravdu nechce. Napadá mě prostě jedině to ho přesvědčit ku společnému bydlení (né nutit!) s tím, že vy jste přeci taky schopná baba, co se umí postarat. Samozřejmě ale ze sebe nenechat udělat náhradní maminku - prostě ho pomalu zapojit do procesu a ukázat mu, že umět něco udělat je i zábavné a že z toho má pak člověk i dobrý pocit. Třeba společné vaření. Kluci takhle do procesu zapojili na školním kurzu toho kamaráda u učili ho např. krájet cibuli atd. Na jednu stranu si tam určitě uvědomil, že je fakt oproti jiným nechopnej a na druhou měl radost, když se něco naučil a povedlo se mu to! Možná bys ho taky měla poslat na nějakej "tábor"! :) |