Level 7 | Heterosexualita, někdy nazývaná též heterosexuální orientace, heterosexuální preference, heterosexuální zaměření, heterosexuální založení) v lékařském (psychiatrickém) a sexuologickém významu je převažující nebo výhradní erotická citlivost (reaktivita) vůči osobám opačného pohlaví, která se zpravidla projevuje citovou náklonností, intenzivnějším prožíváním nebo potřebou citově významných vztahů k osobám opačného pohlaví, schopností se do nich zamilovat, obvykle též specificky vyšší genitální reaktivitou nebo touhou po fyzické blízkosti nebo orgasmických aktivitách ve vztahu k nim.
Nejběžnějšími typy heterosexuality jsou ženská androfilie a mužská gynekofilie (gynofilie). V teoretickém modelu, který rozlišuje pouze dvě erotická zaměření, tedy pouze sexuální orientaci, bývají pod pojem heterosexuality zařazována i pedofilní erotická zaměření na osoby opačného pohlaví. Heterosexualita se obvykle klade do protikladu k homosexualitě, případně též k bisexualitě.
Slovo heterosexualita je často používáno i pro tzv. heterosexuální chování. Jako heterosexuální chování se obvykle označuje orgasmická aktivita mezi příslušníky opačného pohlaví, a to zpravidla bez ohledu na to, zda je projevem heterosexuality jako založení, projevem společenské konformity nebo projevem nedominantní erotické reaktivity. Někdy jsou za heterosexuální chování pokládány i další projevy, které jsou v příslušném kulturním prostředí a kontextu považovány za příznak heterosexuální identity, například manželství, vzájemné soužití, něžnost, fyzická nebo duševní intimita, intenzivní přátelství apod.
Heterosexualita jako pojem bývá vnímána též jako heterosexuální identita, tedy v souvislosti s tím, že dotčená osoba se k tomuto pojmu (konstruktu) buď sama přihlásí, nebo je jím ocejchována a jsou jí tím přiřazeny prezentační stereotypy (konotace), které jsou na pojem navázány. V tomto smyslu heterosexualita není vrozená, ale historicky a kulturně podmíněná. Jako pojem vznikla teprve koncem 19. století.
Původ lidské heterosexuality
O původu (podstatě) lidské heterosexuality mnoho úvah není, protože je většině lidí vlastní od počátku lidstva. Na rozšíření a převaze heterosexuality oproti jiným erotickým zaměřením však nepochybně má podíl přírodní výběr, protože toto zaměření výrazně zvyšuje pravděpodobnost reprodukce jedince.
Někteří teoretici považují vyhraněnost heterosexuality za výsledek kultury a výchovy, (například Sigmund Freud) vychází z předpokladu, že dítě je polymorfně perverzní. Z podobných názorů plyne i obava, že chybění mužského či ženského vzoru ve výchově, homosexuální svedení nebo pohlavní zneužití v dětství může sexuální orientaci zvrátit. Jiní považují heterosexualitu za geneticky nebo hormonálně předurčenou už při početí nebo v zárodečném vývoji. Vědecké poznatky o heterosexualitě jsou obvykle dovozovány z výzkumů homosexuality.
Jednoznačně se biochemickou podstatu heterosexuality zatím nepodařilo určit. Za nejpravděpodobnější se považuje nezávislá nebo zřetězená kombinace genetických příčin a hormonálních vlivů v období těhotenství či krátce po narození. Rozhodující část vědců se nicméně shoduje, že heterosexuální orientace je člověku dána ve velmi raném období jeho života a je pak stálá a nezměnitelná.
Ze sociologického hlediska za vznik či původ heterosexuality lze považovat též kulturní proces, v jehož rámci byly homosexuální dispozice vyčleněny z mnoha škál a kombinací lidských vlastností a z integrity společnosti a ohraničeny tak, aby bylo možno rozdělit společnost na menšinu a většinu.
[editovat] Rozšíření v lidské populaci
Určit zastoupení heterosexuality v lidské společnosti je velmi složitý úkol. Problémem bývá již metodologické podložení výzkumu. Výzkumy obvykle mohou podchytit výskyt určitých druhů dílčích fyziologických reakcí, chování nebo sebepojetí, které bývají považovány za příznačné pro heterosexualitu, avšak nikoliv její podstatu.
Je třeba nejprve pro potřeby šetření vymezit heterosexualitu (přičemž zpravidla bývá omezena srovnatelnost s výzkumy vycházejícími z jiné definice), je třeba také vzít v potaz nejednoznačný vztah mezi orientací a chováním (přičemž výzkumy mohou zachycovat jen vybrané chování); protože se výkumy provádí dotazováním náhodného vzorku populace, roli hraje i ožehavost tématu pro dotázané a v neposlední řadě také jejich sebeuvědomění v oblasti sexuální orientace. Heterosexualitu lze obtížně odlišit od pouhého bezproblémového přijetí obvyklého způsobu života. Také osoby bisexuální, nevyhraněné nebo osoby s malou erotickou reaktivitou se obvykle identifikují jako heterosexuální.
[editovat] Heterosexualita u rostlin a zvířat
Heterosexualita ani v živočišné říši není zcela stoprocentní, stejnopohlavní párové soužití, genitální aktivity i sexuální orientace byly pozorovány u mnoha druhů zvířat.
Z heterosexuálního schématu se jistým způsobem vymykají také organismy hermafroditní nebo rozmnožující se nepohlavně.
[editovat] Změna sexuální orientace
Podle velké části psychologů a psychiatrů sexuální orientaci nelze změnit. Část odborníků zastává názor opačný, t.j. že alespoň v části případů lze o heterosexualitu přijít. Nicméně neexistují obecně přijímané vědecké důkazy o takových změnách. O osobách, které subjektivně prohlašují, že jejich sexuální orientace byla změněna, se často předpokládá, že byly už od začátku bisexuální - tedy schopné náklonosti k osobám obou pohlaví.
Heterosexualita
Heterosexualita jako taková pravděpodobně nikdy nebyla předmětem právní úpravy.
[editovat] Sexuální styk osob opačného pohlaví
V některých státech a společnostech jsou některé formy sexuálního styku mezi osobami opačného pohlaví, například orální nebo anální sex nebo soulož zezadu, trestné. V některých zemích plynou závažné sankce z nemanželského pohlavního styku, zejména je-li v nich účastná vdaná žena. V mnoha zemích je možnost pohlavního styku věkově omezena.
Právní systémy se také liší přípustnou mírou nedobrovolnosti sexuálního styku a přípustností násilí v manželství a ochranou před domácím násilím.
[editovat] Svazek nebo soužití osob opačného pohlaví
Ve většině kultur a států má manželství zvláštní status a často požívá zvláštních výsad. Rozdíly bývají v přístupu k různým druhům polygamie, v rozsahu a symetrii práv a povinností vyplývajících z manželství, v hodnocení mimomanželských vztahů osob v manželství. Tradičně bývá za hlavní účel manželství považováno vytvoření rodiny a výchova dětí. Ve společnostech předmoderního rázu však rodiny mají větší význam i v hospodářské a mocenské struktuře společnosti. V moderní době se posiluje úcta k hodnotě autentické a svobodné lásky jako hlavního smyslu svazku.
V některých zemích zmiňuje nebo zavádí právní řád i některé další více či méně oficiální formy vztahu, například vztah druh – družka (Česko) nebo pakt občanské solidarity (Francie).
V zemích západní (euroamerické) právní kultury svazky a soužití osob jakéhokoliv pohlaví spadají pod obecná základní práva a svobody a lze se jich účastnit i bez státní evidence, regulace nebo podpory.
čerpáno z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Heterosexualita |